Mons. Stanislav Lipovšek je biskup celjský (celjski škof) ve Slovinsku a dnes započal několik velikých mší, kdy si bude připomínat 50 let svého kněžství. Dnešní slavnost se děla v katedrále sv. Jana Křtitele (neformálně katedrále bl. Martina Antona Slomška - to byl první mariborský biskup a něco jako národní buditel). Biskup Lipovšek byl dlouholetý farář v Mariboru, a tak celá dnešní slavnost byla pojatá jako krásný návrat "ztraceného syna". 
Výsledek obrázku pro stanislav lipovšek
Relativně dost kněží na tu metu 50 let s Kristem dojde, ale nikdy jsem na zlaté mši osobně nebyl a věřte mi nebo ne, je to nesmírně překrásný zážitek, obzvláště tehdy, když je "zlatomašnik" bezprostřední člověk s nezvyklým osobním kouzlem. Celá mše trvala přes dvě hodiny, celou jsem ji prostál, ale bylo mi to vlastně celkem jedno. 
Proč o tom všem mluvím. Přiznám se, že je pro mě dost nepředstavitelné 50 let být v jednom povolání. Nechci, aby to bylo pochopeno jako má touha po nestálosti, ale je to pro mě spíš jedno veliké tajemství, protože to vnímám jako veliký počin Boží. Ani si nepředstavuji, kolik krizí musí člověk za tak dlouhý čas projít. Co Bůh takovým lidem slíbil, co jim řekl... To je docela mystérium, ale přesto šli. Na velikých oslavách občas tendujeme k tomu mluvit o sobě, ale dnešní oslavenec mluvil o lidech, které potkal, za které se modlí a hlavně o tom, komu slouží. Jednoduše řečeno: mluvil o budování Božího království - to samo je pojem, který pro mě má neuvěřitelnou sílu, vůbec mám pocit, že mnoho našich křesťanských výrazů je duchovně mocných už z podstaty názvů - svatost, milosrdenství, zvěst Páně... občas se tedy stane, že se třeba ze svatosti vyděsíme, ale jsou to nesmírně krásné, které třeba nechápeme, jsou tajemstvími, ale i to má svou hloubku... žene nás to ta tajemství objevovat, a to je nesmírně dobrodružné. 

Budovat Boží království je možné, vždy a všude, ale občas jsme víc naladěni k tomu, abychom to viděli zjevněji.