V září jsem vyrazil na Erasmus do Litvy, to je skvělé co? No, možná, ale rozhodně nejsem příkladem člověka, který by skákal dva metry z Erasmu. Avšak Litvu, její kulturu, lidi, přírodu jsem si opravdu zamiloval. Ano, nejsem nadšený z Erasmu, ale Litvu mám moc ráda. Takže oprava: Necítím se být na Erasmu, ale především jsem v Litvě.

Erasmus má mnohé přednosti, je lehké se na něj dostat, nestojí vás to moc peněz, naučíte se celkem slušně angličtinu nebo podobný jazyk. To by byly výhody, tou hlavní nevýhodou je kultura Erasmu, tou naší je párty v klubu ve čtvrtek, pátek a sobotu, lidé zde si vytvořili přátelství právě přes tuto kulturu. Zde pro mě nastal problém, já kluby nemám ani trochu rád, jednak se v nich necítím lidsky vůbec dobře, druhak je to místo, které se mi ani nelíbí svou dispozicí a v neposlední řadě odcházet do klubu o půlnoci a vracet se v 5 ráno se mi doslova příčí. Co z toho v praxi vyplývá, že mezi Erasmáky si moc přátel nenaděláte, lépe řečeno, já vztahy, které tu prožívám za přátelství nepovažuji, mnohým Erasmákům to stačí, ale mě je to jaksi málo. Ano, rozhodnutím nechodit na podobné párty jsem si možná dost uškodil, ale na počátku bych se rozhodl stejně, protože životní styl, který se zatím skrývá je mi dost nesympatický. Ono ale v této věci nejde jen o "chci/nechci", pro mě je toto rozhodnutí otázkou svědomí. Asi jsem také z podobných párty už vyrostl. 

Ono ale nešlo jen o party, při rozhovorech jsem začal zjišťovat, že počet možných společných témat se začal limitně blížit nule a pokud jsem se nechtěl trápit ještě víc, bylo potřeba to vyřešit.

Když jsem si nesednul s Erasmáky, začal jsem zjišťovat, kde bych našel svou krevní skupinu, a tu jsem našel ve zdejší církve, mezi mladými lidmi, kteří mě přijali a kde jsem si ověřil, že život mladých křesťanů může být skutečně nádherný. Našel jsem několik milých společenství a myslím, že jsem v nich i něco dobrého zanechal. Byl jsem na SIELOSu, což je ekumenický hudební festival, velmi multižánorový, nic pro tradicionalisty, ale teď vážně, byl moc pěkný. Druhý veliký zážitek byla pouť z Hory křížů v den Narození Panny Marie případně setkání se zdejším biskupem (J. E. Eugenijus Bartulis), který má fantastický vztah k dětem a vůbec je to skromný člověk.
A co z toho v důsledku vyplývá? Vztahy s Erasmáky nejsou nic moc, skoro vůbec, ale vztah na ose "Já-Bůh" je patrně nejlepší v mém životě.

Dnes je situace taková, že s pár erasmáky si popovídám, pár z nich jsou snad i moji přátelé, ale ze své zásady jsem neslevil, opravdu ani nemohu. Jednou jsem v klubu byl a vážně: Pořád nechápu, co je tam tak dlouho drží, ale zjišťovat to nechci.

Pokud jste se někdo našel v tom, jak Erasmus prožívám, co mi vadí a chcete na Erasmus jet, velmi pečlivě to zvažte, jestli vám to zjištění "Super, ale s těmito lidmi si toho moc neřeknu" stojí za tu možnost objevit něco lepšího a krásnějšího.